Má filosofie cvičení na míčích

Všeobecným cílem práce na balančních pomůckách je odstranění svalových dysbalancí a vybudování rovnoměrného osvalení. Psi jsou stejně jako lidé praváci či leváci, mají své pohybové stereotypy a rituály, které přímo vedou k budování nerovnoměrného nasvalení. Jednostranné zatěžování (v případě psích sportovců přetěžování) jedné strany může dříve nebo později vést ke vzniku zranění. Míč jim již z principu nedovolí upřednostňovat svou “silnou stranu”, což z něj dělá skvělý nástroj k nápravě tohoto stavu.

Dva typy svalových vláken

Při práci na míčích, čočkách a jiných balančních pomůckách pracujeme se svalovou složkou pohybového aparátu, ta se u psa skládá ze dvou základních typů svalů. Tyto dva základní typy svalů mají odlišnou funkci, metabolismus a složení svalových vláken.

Prvními z nich jsou pro nás všechny důvěrně známé fázické svaly (já osobně je se vší úctou nazývám svaly na efekt). To je to “maso”, o které se snaží kulturisti v posilovnách. Skládají se z většího či menšího podílu bílých svalových vláken, která dovedou vyvinout obrovskou sílu, ale s ohledem na svůj metabolismus se brzy unaví. Hlavní funkcí těchto svalů je vykonávat samotný pohyb. V případě, že zůstane jakýkoliv fázický sval tělem nevyužit, začíná ochabovat.

Druhé z nich se nazývají tonické svaly (další označení: posturální, antigravitační, stabilizační). Tyto svaly jsou složeny z velkého množství červených svalových vláken. Díky tomu jsou skutečnými vytrvalci, pracujícími 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Jejich hlavní funkcí je tvořit svalový korzet těla. Stabilizují každou jednotlivou kost těla, aby v kloubním spojení držela přesně na svém místě. V případě nerovnoměrného zatížení těla mají tendenci se zkracovat nebo prodlužovat. Což může být jedním z důvodů, proč se možná ve stoje nedotknete prsty na rukou země bez pokrčení kolen.

S ohledem na rozdílnou strukturu i funkci těchto dvou svalových skupin, je práce na jejich rozvoji a rovnoměrném rozložení rozdílná.

Systematická práce

Pokud se chcete přiblížit k cíli, kterým je rovnoměrně nasvalený pes, musíte postupovat systematicky. Důvod je prostý. Tělo funguje jako celek. Obrazně řečeno není dobré budovat těžké “maso” na svalový korzet, který jej jen stěží unese. Stejně tak každý sval na těle má kolegu, co pracuje proti němu. A je více než dobré pracovat na tom, aby jeden z nich nebyl pan svalovec a druhý chudáček. Pokud se snažíme o rovnováhu, není dobré ji svou nesystematickou prací narušovat. I proto se snažím lidem, se kterými spolupracuji vysvětlit, co je cílem daného cvičení a s jakými svalovými skupinami pracujeme. Pochopení vede ke správnému provedení.

Tréninkové plány a programy

Věřím, že systematická práce je klíčem k tak cenné rovnováze. Rovnováha je pak cestou k bezbolestnému pohybu v pokročilého věku. Tréninkové plány jsou šity každému psovi na míru s ohledem na věk, zátěž, kondici a individuální potřeby, které pramení z historie jeho pohybového aparátu, či sportu, který s ním jeho páníčci dělají.

Nicméně platí, že každý pes, který  se vydá na cestu poznávání svého pohybového aparátu, začne nejprve hezky na „základní škole“ základním programem, jehož cílem není pouze naučit psa milovat míč a práci na něm. Prostřednictvím cviků připomínající pilates či jógu jsou odstraňovány hrubé dysbalance a dochází k celkovému zpevnění svalového korzetu těla.

Až úspěšný absolvent pomyslné základní školy může postoupit dál a stane se z něj středoškolák. Mírně pokročilý program je už tak trošku hodinářská práce, při které vylaďujeme rovnováhu nejjemnějších tonických svalů. Jednotlivé cviky jsou náročnější a jsou vedeny ve větším rozsahu. Tělo psího sportovce je tak směřováno k dokonalé souhře svalů pracujících proti sobě a rovnoměrnému rozložení svalové hmoty a to jak její tonické, tak fázické složky.

Maturanty pak přivítáme na vysoké škole v pokročilém programu, kde již budeme jejich tělo specializovat pro „jejich“ hlavní sport. Každý ze psích sportů má totiž svá specifika a kritické body, které se vpisují do těla psů. Zde se tedy zaměříme na ony kritické body. Prostřednictvím kombinací nejen balančních pomůcek budeme pod kontrolou modelovat potenciálně kritické situace a systematicky na ně tělo psa připravovat.

Díky tomuto postupu pak nehrozí, že obrazně řečeno nutíte prvňáčka, co stěží zvládá přičítat a odčítat, řešit vysokoškolské rovnice. A nedej bože jej trestat, či být zklamaný, pokud neuspěje. „Vzdělávání“ pohybového aparátu funguje podobně, jako třeba učení triků. Tělo, stejně jako psychika, zraje a vyvíjí se. Doufám, že si čím dál tím více lidí začne uvědomovat, že součástí tréninku agility, dogfrisbee, flyballu a další psích sportů není jen vysvětlit psovi, co po něm požadujeme – tedy nastavit jeho mysl, aby chápala, co daný povel či situace znamená a jak ji vyřešit správně. Neméně důležité je totiž psovi fyzicky umožnit daný úkol splnit. Pochopení a provedení jde ruku v ruce. Než před svého psa předložítě nějaký úkol, ujistěte se, že jeho fyzická i psychická schránka připravená jej zvládnout.

Proto nepřeskakuji, i když vím, že pro mnohé jsem tím otravná :o) Vše má svůj čas.