Říká se, že doba se zrychluje… Něco na tom asi bude. Stále rychleji do sebe lijeme ranní čaj, máme rychlejší auta, dokonce i České dráhy říkají, že mají rychlejší vlaky a i my máme rychlejší a rychlejší psy.

Každý, kdo se v oblasti psích sportů pohybuje již nějaký pátek si musel všimnout, jak závratnou rychlostí se posouvají hranice. Ta nejlepší družstva běhala na MČR ve flyballu před deseti lety o 4 sekundy pomalejší časy a mohla by se tedy s aktuálními mistry měřit jen v případě, že by jim do týmu přidala psa navíc. Držitel českého rekordu TimeTrialu před deseti lety by se dnes kvalifikoval do obyčejného semifinále jen s notnou dávkou štěstí a aktuální držitel rekordu by ve stejném čase stihl doběhnout s prstem v nose pro disky tři. Na quadrupedu psi chytali disky v téměř poloviční vzdálenosti, co nyní. Psům, kteří chtějí pravidelně sbírat úspěchy v poli agility se nyní nestačí jen zaběhnout čistě…musí točit kolem bočnic těsněji, sbíhat či zastavovat zóny rychleji, být bezchybní, přesní a velice hbití.

Všude se skloňují slůvka drive, vysoká motivace a motivovatelnost, rychlost či přesnost ve všech pádech. Existuje pestrá škála tréninkových programů a seminářů, které vám pomohou si ideálně všechna tato slůvka připsat na “konto” povahových vlastností vašeho psa. Naši superpsi  podávají supervýkony. Úspěsně vypínáme kontrolky hrozby poškození jejich vlastního těla. Jsou supermotivovaní. Ale každá mince má dvě strany.

Lidské vs psí sporty

Společně s obrovským diváckým zážitkem, který nám poskytuje možnost pozorovat lidsko-psí týmy pohybující se ve svém sportu jako ryba ve vodě, bohužel přibývají i zprávy o zraněních, které vznikají jak při tréninku, tak při obyčejných procházkách. Ať už se jedná o “nevinné” kulhání neznámého původu, které plíživě ustupuje a opět se vrací nebo ruptury svalů či vazů. Proč?

Jsem přesvědčená o tom, že nároky, které nyní na své psy klademe, jsou srovnatelné s nároky na lidské vrcholové sportovce. Ti ovšem kolem sebe mají realizační tým, který tvoří hned několik lidí. Trenéři šijí na míru tréninkové plány včetně zkřížených tréninků a adekvátně dlouhých částí pro regeneraci. Maséři urychlují regeneraci svalové tkáně a poskytují tak tělu důležité uvolnění. Osteopat se zabývá vzájemným postavením kostí a brání tak vzniku funkčních blokád. Výživový poradce se stará o vyváženou stravu, která pokrývá zvýšené energetické nároky v průběhu zátěže a poskytuje důležitou stavební hmotu celému organismu. A psycholog se stará o to, aby jeho svěřenec nepodlehl tlaku a nakonec přeci jen nastoupil “na plac”.  Všichni tito lidé sportovci umožní nejen jednorázově podat maximální výkon, ale pohybovat se mezi špičkou bez nepříjemných zranění či obtíží co nejdéle. Říká se, že správně fungující tým nepotřebuje lékaře (což my, co se x let trápili studiem, neradi slyšíme :o) )

Psí sportovci mají stejné potřeby, ale jejich realizačním týmem jste pouze Vy, jejich páníčci. Vy jste mozkem a hnacím motorem Vašeho týmu. Vy se rozhodujete, jaká bude náplň vašich společných chvil, jaký sport Vás bude těšit a v jakém se budete případně realizovat. To Vy hledáte trenéra, metodiku, tvoříte svému sportovci jídelníček, Vy psa na výkon připravujete fyzicky i psychicky, dbáte na jeho kondici a aby byl zdravý…”jste zodpovědní za to, co jste k sobě připoutali”.

Zásady práce s tréninkovými plány

Říká se, že tréninkový plán by měl být vyplněn hlavním sportem maximálně z jedné čtvrtiny… Je všeobecně známo, že každý sport má specifické nároky na tělo a aby nedošlo k přetížení a následnému poškození rizikových partií, je zapotřebí negativa každého sportu vyvážit poctivou přípravou, která by měla vyplnit zbylé tři čtvrtiny času, který je věnován tréninku. S ohledem na zdraví svého psa tedy není dobré trénovat jen tak, že pravidelně docházíte na tréninky agility, dogfrisbee, flyballu či si zajdete jednou dvakrát do týdne zakousat…

Já si myslím, že ať děláte psí sporty jen tak for fun nebo míříte na vrchol, je potřeba myslet hlavně na tělesnou schránku svého sportovce. Pokud vypínáme kontrolky poškození jejich těla, postarejme se o to, aby byla těla našich psů dostatečně připravená tak, aby k žádnému zranění nedošlo.